DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Proč použít právě dřevo?

    V současné době jsou to hlavně ekonomické a ekologické důvody – vlastně spíš nutnost . Dřevo potřebuje při těžbě, zpracování a při zabudování méně energie než jiné materiály. Ke zhotovení dřevěného prkna potřebujeme jen čtyřiadvacetinu energie, která je potřebná k výrobě ocelového profilu – a to při stejné nosnosti a mnohem větší trvanlivosti dřeva, pokud je vytěžené a zpracované podle lunárních pravidel.

     Dřevo má v sobě síly, které dokážou neutralizovat negativními vlivy a záření v životním prostředí (dřevo má stejně jako voda, nebo půda negativní elektrický náboj, zatímco veškeré umělé hmoty a elektrospotřebiče včetně mobilů a počítačů vyzařují pozitivní elektrický náboj, který nám škodí). Nad zemí rostoucí dřevo je materiálem života, ne umírání. Beton, ropa, kov, dokonce i podzemní kořenové dřevo nám síly ubírají.

    Naši předkové natolik brali ohled na tuto zvláštní sílu, která vychází ze dřeva, že dokonce volili určité směry kladení a vestavování, přizpůsobené příslušné úloze dřeva. U pokládání podlah například dbali na to, aby špičky stromů, ležící vedle sebe, směřovaly střídavě na opačnou stranu. Nikdy nepokládali podlahová prkna příčně ke vchodu – snad pouze v případě, kdy chtěli každému vstupujícímu naznačit, že není vítany.

    Stromy rostou rovně, pravotočivě nebo levotočivě (dá se to poznat na povrchu kůry). Rozdíl se dá snadno zjistit: pravotočivý strom se šroubovitě zvedávzhůru jako kolmo do výše držená vývrtka. I na toto je při výběru dřeva brát zřetel a každý dobrý truhlář si toho všímá, protože levotočivé dřevo po poražení intenzivněji „pracuje“ než pravotočivé nebo rovné dřevo.

    Každý druh dřeva má určité vlastnosti a svou specifickou energii. Je proto důležité vědět, k jakému účelu by se mělo používat jaké dřevo a  při plánování stavby vybrat správný druh dřeva pro jednotlivé konstrukce, aby byl výsledek co nejlepší a stavba dlouho vydržela. Například podlahové topení vyžaduje podlahu z tvrdého dřeva proto, že měkké dřevo obsahuje mnohem víc vzduchu a působí vůči teplu příliš izolačně. Z měkkého dřeva jsou v našich zeměpisných šířkách většinou jehličnany – smrky, jedle, limby,modříny, borovice  atd. Rozdíl mezi tvrdými a měkkými dřevy je nejpatrnější při testu nehtem: Do čeho dokážete udělat vryp, patří mezi měkká dřeva.

    A ještě poznámka o použití dřeva. Teď je v módě nábytek, podlahy, obklady atd. vyráběné z tropických dřev. Z hlediska energií je lepší použít místní dřeva, protože na nás mají posilující účinky, které se ještě stupňují, pokud si dřevo sami vybereme, ve správnou dobu, z místa, se kterým souzníme, a pracuje s ním citlivý a vnímavý člověk, který v něm zanechá svůj láskyplný otisk. Je totiž prokázáno, že mnohá tropická dřeva (obzvlášť mahagon) jsou dobré pro oblasti kde rostou, ale naši energii spíš oslabují (je to stejné jako s tropickým ovocem, které ztrácí energii už jen tím, že se převáží a manipuluje se s ním. A navíc má na lidi v našem mírném pásmu ochlazující účinek ).

…A protože ke stromům, rostlinám, zvířatům a vůbec k přírodě cítím hlubokou úctu a stejně tak si vážím zkušeností našich předků, zařadila jsem zde i informace, které možná budou připadat některým z vás jako pohádky, ale věřte, že bych sem nedávala žádné informace, o kterých bych nebyla přesvědčena, že fungují a nebo bych s nimi neměla vlastní zkušenost. Kdo je totiž ochotný si připustit, že je příroda mocná čarodějka, a působí v ní skryté síly, tomu to příroda dá pocítit a přijme ho pod svou ochranu. A je to opravdu nádherný  pocit, když s vámi přírodní síly začnou komunikovat a zažijete to na vlastní kůži…

Využití jednotlivých druhů dřeva

Smrk

    Smrkové dřevo se hodí jako stavební materiál pod střechou, kde není vystaveno přímým povětrnostním vlivům – na krovy, šalování, obklady.  Je to měkké dřevo, je vhodné na nábytek, i když není moc odolný proti vrypům  a nárazům a rychle se opotřebuje. Hodí se i na podlahy (ale ne s podlahovým vytápěním). Je to dobré dřevo na topení, ale méně vydatné než dřevo listnatých stromů.

    Vyzařování smrku je obzvláště aromatické a proniká při vědomém přijímání do nervového systému člověka. Vyzařování smrku pročišťuje lidskou auru od nečistoty nižších pudů.  Smrk představuje zásobárnu přírodní síly a posiluje v člověku vůli k čistému, zdravému a spořádanému životu. Smrk je stejně jako borovice stromem ohně a působí doslova oživujícím vlivem na lidi, kteří nemají chť a motivaci k životu. Zmagnetizovaná voda probouzí životní svěžest a podporuje proces trávení a krevní oběh.

    Smrk je májovým stromem a proto byl stejně jako bříza vztyčován jako májka ve dvorech. Postavení májky mělo symbolizovat sjednocení nebeských a zemských životních sil. Smrk byl také symbolem temných vzpomínek na tzv. „sloup života“, jenž umožňoval šamanům pohyb éterického těla v různých dimenzích za účelem zprostředkování hlubšího spojení mezi lidmi, bohy a duchy.

Jedle

    Toto dřevo se používá podobně jako smrkové, ale je mnohem odolnější vůči vodě. Proto se hodí na vodní stavby (kašny, pilíře mostů, lávky těsně u vody). Voní intenzivněji než smrk. Je to ideální saunové dřevo, protože v něm nejsou kapky pryskyřice. Chcete – li použít jedlové dřevo na vodní stavby, mělo by se porážet ve znamení Ryb a kmen co možná brzy zpracovat. Kvůli svému chladnému vyzařování není příliš vhodné na postele.

    Jedle je symbolem znovuzrození a stálého tělesného i duševního obnovování. Posiluje také intuici člověka. Její léčivá síla podporuje prokrvení těla, působí pozitivně na plíce, zahleněné dýchací cesty, bronchitidu a urychluje hojení ran. Zmírňuje také některé srdeční obtíže a bolesti hlavy. Vyzařování jedle působí uklidňujícím vlivem na celou nervovou soustavu, její magické síly chrání člověka před chorobami. Hildegarda von Bingen o jedli napsala: „Duchové nenávidí jedli a vyhýbají se místům, kde jedle roste.“ Kouř z jedlového jehličí čistí atmosféru.

Jedle symbolizuje znovuzrození, je to strom světla a Vánoc. Ohlašuje příchod Nového roku a znovuzrození světla ze tmy. Staré oslavy zimního slunovratu měly úzké spojení s plodností nového roku. Důkazem toho zůstává dodnes zdobení vánočního stromku, vánočními ozdobami a ovovem, jablky a ořechy.

Modřín

    Modřínové dřevo je ideální dřevo pro venkovní použití: na rámy oken, dřevěné terasy, balkony, ploty, hřiště, zábradlí mostů, schodiště. Také se hodí na vnitřní podlahy, protože je tvrdší a houževnatější než smrkové dřevo. Střešní šindele by měly být vždy z modřínového dřeva, protože toto dřevo je velmi odolné vůči povětrnostním vlivům a nehnije ani bez použití ochranného nátěru nebo impregnace. Bez ošetření získá krásně stříbřitě šedou barvu, čím je starší, tím je hezčí.

Limba

    Limbové dřevo je velmi drahocenné, používá se většinou v nábytkářství. Je to „dřevo na celý život“ a ideálně se hodí k výrobě skříněk na uchovávání potravin. Éterické oleje, které obsahuje, po celou dobu životnosti skříňky odpuzují škůdce. Je to překrásné dřevo na mísy všeho druhu, které ještě po letech příjemně voní. Nábytek z limby měl vždy velkou hodnotu dřív jste jej mohli najít téměř v každém venkovském hostinci – bez ničivých nátěrů, jaké jsou běžné dnes. Neošetřené dřevo odpuzuje kouř a voní „domovem“.

Borovice

    Je to stejně jako smrk měkké dřevo a hodí se pro veškeré použití v interiérech, na stavební konstrukce i nábytek. Borovice a limby pokácené v nevhodné době bývají napadány houbou, proto je zde důležitá těžba podle lunárních rytmů.

    Léčivá síla borovice působí velmi pozitivně, posiluje plíce a může v lidech posilovat dobro. Borovice patří ke stromům ohně a může, podobně jako další jehličnaté stromy , posilovat ohnivě-elektrický podíl životní síly těch lidí, kteří nemají dostatek energie a chuti do života. Vrací do lidské duše světlo a životní radost. Odčerpává smutek a trudomyslnost, osvobozuje od výčitek svědomí, které zabraňují v dalším žití. Svou léčivou silou zahřívá srdce a svrhává z něho kameny pocitů viny, zatvrzení a ulehčuje odpuštění. Hildegarda von Bingen borovici možná právě proto nazvala „smutkem“. Koupele ve zmagnetizované vodě, zmagnetizovaná pitná voda a dotýkání se éterického obalu stromu působí pozitivně při nachlazení, chronickém kašli, zmírňuje astma a bronchitidu.

Borovice symbolizuje zplození ohně, přeměnu účelu ve skutky. Je stromem ohně a pochodní. Borové louče osvětlovaly hrady a dvory.

Dub

    Je to velmi tvrdé dřevo, nejtrvanlivější, téměř nezničitelné. Je ideální na schodiště, podlahy, železniční pražce, vinné a koňakové sudy a nábytek. Také na domovní prahy, protože propůjčuje obyvatelům domu zvláštní sílu.

    Dub povzbuzuje v člověku „přemýšlení“ o sobě samém  a urovnává myšlenky. Jeho energie příznivě ovlivňuje tkáně, kosti, vazy a šlachy. Při dotyku je posilován éterický i fyzický organismus člověka, zvláště v případě ztráty životní energie či po dlouhé a vyčerpávající nemoci. Zmagnetizovaná voda posiluje, působí pozitivně na všechny druhy kožních chorob, záněty žláz, omrzliny, píštěle, pomáhá také při zánětech pochvy a vaječníků a při hemeroidech. Pití zmagnetizované vody všeobecně posiluje organismus, stejně jako nošení zmagnetizovaného oblečení.

    Dub, proslulý svou odolností a dlouhověkostí se odedávna pojí se sílou a se stálostí. Pro Kelty byly důležité všechny stromy posvátného kalendáře, ale na prvním místě stál dub. Pohlíželi na něj jako na „krále stromů“. Dub je s hlohem a jasanem součástí trilogie posvátných stromů druidů. Někteří učenci trvají na tom, že anglický výraz „druid“ je částečně odvozen z latinského kořene „dru“, což znamená dub. Ve spojení s indoevropským kořenem „vid“ – vědět, znát, lze vyložit výraz „druid“ jako „dubu-znalý“. Robert Graves se ve své knize Bílá bohyně zmiňuje, že „strom dub představuje dveře k větší moudrosti“.

    Dub je také stromem soudního jednání, naši předkové jej považovali za strom soudu. Symbolizuje také umění a osvícení. V celé Evropě je považován za symbol dlouhověkosti, síly a moci. Dub letní má solární charakter, to znamená v době mezi osmou a šestnáctou hodinou se v jeho kmeni hromadí sluneční energie. Kmen dubu zimního, který má lunární charakter, je při dotyku v tomto čase chladný.

    Rané indoevropské kultury začaly vzkvétat v dobách, kdy většinu jejich území pokrývaly rozsáhlé dubové lesy. Více než polovina všech obydlí, přístřešků a staveb byla zbudována z dubového dřeva. Dub je husté, tvrdé dřevo a proto byl důležitým zdrojem tepla. Dřevo se užívalo k výrobě luků, oštěpů, vesel, člunů a domů. Kůra a listí dubu se vařily a připravoval se z ní adstringentní hemostatický odvar, který měl schopnost stáhnout okraje rány, vyčinit surové kůže nebo impregnovat sítě.

    „Bretha Comaithchesa“ (staroirský zákon o farmaření) uvádí sedm ušlechtilých druhů dřeva a nastiňuje jejich ekonomickou hodnotu. Jsou to: dub, líska, cesmína, tis, jasan, skotská borovice a divoká jabloň. Dub je na tomto seznamu kvůli žaludům, užitečnosti při činění kůží a pro kvalitu dřeva. Byla kdesi zmínka o tom, že jeden dub uživí svými žaludy jednoho vepře po jeden rok. Tehdejší pokuta za poškození dubu činila hodnotu zhruba dvou a půl krávy.

    Anglický dub Quercus robur je nesporně nejznámější ze všech dubů a v Británii a Irsku určitě nejrozšířenější. Příslušník skupiny bílých dubů dožívající se 600 až 700 let má rozložité, hustě olistěné větve, které poskytují hluboký stín. Jeho žaludy jsou sladké a lákají ptáky, veverky a jiná zvířata. Dřevo z těchto dubů bylo použito ke stavbě lodi Mayflower a britského trůnu. Poptávka po tomto tvrdém dřevu málem způsobila zánik dubů v Británii, protože je v alžbětinské době káceli ve velkém na stavbu lodí a na výrobu dřevěného uhlí pro kovářské výhně.

Buk

    Buk má pověst nejneklidnějšího dřeva. Porážení  a zpracování podle měsíčních pravidel však dokáže tuto vlastnost spolehlivě zmírnit. Je tvrdý jako dub, ale ne tak odolný vůči povětrnostním vlivům a vlhkosti. Hodí se na nábytek a podlahy v interiérech. Je to nejvydatnější palivové dříví pro velký žár a dlouhou dobu hoření.

    Buk velmi silně pohlcuje energie, dobrovolně však při zaujetí postoje sílu nevydává. Pohlcuje ale nemoci, zvlášť pak bolesti hlavy a migrény. Koupel ve zmagnetizované vodě zmírňuje palčivé bolesti, zhmožděniny, záněty a otoky. Energie buku vyjasňuje myšlenky, podporuje tvořivého ducha, duševní práci, dopomáhá k vyjasnění věcí, k toleranci a k soucítění. Dodává chuť k životu a pozitivní přístup ke světu. Zmagnetizovaná voda má pozitivní vliv na játra, žlučník a vyjasňuje hlavu. Léčivá energie buku často způsobuje, že se často velmi rychle realizují přání.

    V buku dřímají magické síly. Do bukového dřeva vyrývaly staré „babky kořenářky“ magická znamení (runy), jeho haluze pak měly odvádět z těla nemoc. Na rozštěpené bukové větve byly vyrývány sakrální runy, předvídající osud.

Jasan

    Je to velmi dobré podlahové dřevo. Na rozdíl od tvrdého a hustého buku je jasanové dřevo tvrdé a pružné. Právě pro svou pružnost a elastičnost je žádané pro výrobu sportovního náčiní, nástrojů, násad atd. Hodí se jako nábytkové dřevo, i na pokojové dveře.

    Jasan uvolňuje duchovní a fyzické blokády a zatvrzení. Povzbuzuje funkci jater a ledvin a působí močopudně. Léčivá síla jasanu zmírňuje horečnaté stavy při nachlazení. Načerpání energie jasanu konečky prstů se projevilo velmi účinně při léčbě revmatického onemocnění, svalové kocoviny a ústřelu bederního (housera). Rány mohou být bez dotyku ošetřovány léčivou silou jasanu, kterou načerpáme do prstů. Dopomáhá člověku také k naplnění svého nadání, posiluje lidské já a uvážlivost. Hildegarda von Bingen označila jasan za „symbol uvážlivého náhledu“. Síla jasanu posiluje vůli a může v člověku probudit mystické síly.

    Jasan je významný zdroj tvrdého dřeva, které vydrží téměř v každém prostředí, ale nejlépe se mu daří ve vlhké zásadité půdě v údolích a podél potoků. Jasan vyžaduje po celou dobu plné světlo a nesnáší zastínění jinými stromy. „Krutost jasanu“, zmiňovaná v „Bitvě stromů“ pravděpodobně poukazuje na jeho velmi dlouhé kořeny, které často zadusí kořenový systém okolních stromů a na vydatný stín jasanu, který vrhá jeho hustá koruna, takže pod ním skoro nic neroste.

    Anglický název jasanu „ash“ pochází z „aesc“, anglosaského pojmenování oštěpu. Keltové mladé štíhlé stonky jasanu k výrobě oštěpů používali. Latinský název Fraxinus dali jasanu Římané. Zdá se že je odvozen od řeckého „frasso“, což znamená plot, protože jasanové aleje nebo ploty z jasanového dřeva vyznačovaly hranice polí. Islandský výraz pro jasan je „aske“ a znamená „zář velkého ohně“. Jasanové dřevo totiž velmi dobře hoří i syrové. Jelikož se o jasanu říkalo, že přitahuje blesky, používalo se při rituálech na počest ohně a přivolání deště. Keltové (zejména v Irsku) odmítali tyto stromy kácet, i když byl nedostatek dřeva, protože se báli, že jejich domy pohltí oheň.Ohnivá pyramida, připravená k rozdmýchání svatého ohně , který měl posvátné plameny, byla připravena z jasanového dřeva.

    Jasan je považován za sluneční strom, ale je také zasvěcen bohu moře, protože je schopný růst ve vodě. Proto se jasanové dřevo používalo ke kouzlům proti utonutí. Keltové těžili dřevo jasanu pro výrobu vesel pro čluny. Jasan spolu s dubem a hlohem tvoří magickou trilogii posvátných stromů druidů.  Slunovratové věštecké hole druidů se obvykle vyráběly z jasanového dřeva, protože má rovná vlákna. V keltských dobách se z jasanu zhotovovaly královské trůny a rukojeti zbraní a  pro jeho pevnost a pružnost se mu i dnes dává přednost jako materiálu zejména pro násady seker, hokejové hole, vesla, pádla a lyže.

    Jasany a duby se také používaly k předpovědím počasí. Když se olistil nejprve dub, mělo přijít suché období, pokud to byl jasan, mělo přijít období vlhké.

Olše

    Dříve bylo velmi měkké olšové dřevo považováno výhradně pro soustružené práce  a společně s vrbovým dřevem se používalo jako levný materiál na stoly v hostincích. Je měkčí než borovice a podobné topolu nebo limbě. V posledních létech přišel olšový nábytek zase do módy, většinou se ale dováží z Ameriky. A importované dřevo je často napadáno červy a houbou a intenzivně se ošetřuje pesticidy. Proto je důležité si zjistit původ dřeva a nebo si sehnat místní dřevo.

    V blízkosti olše se skutečně zdržují pouhým okem neviditelné tajemné bytosti (elfové).  Energie olše povzbuzuje mnoho spirituálních orgánů a může odhalit či posilovat schopnosti média. Její vyzařování uklidňuje rozrušenou mysl. Velmi pozitivně působí na „chladné „ ženy, ve kterých vzbuzuje ženské a mateřské impulzy, posiluje ženskou smyslnost a odstraňuje emoční blokády.  Lidé nadaní mediálními schopnostmi by měli čerpat energii olše jen v malých dávkách prostřednictvím dotýkání se aury stromu nebo pitím zmagnetizované vody, ale ne koupele.

    Olše je rychle rostoucí strom z čeledi břízovitých. Roste u potoků, protože dobře snáší podmáčené půdy a nejlépe se jí daří v trvalém vlhku (má ráda nohy ve vodě). Její vlákenný kořenový systémobsahuje mikroorganismy, poutající ze vzduchu kyslík, takže úrodňuje půdu. Jelikož může růst na relativně neúrodných a dokonce znečištěných půdách, často se používá jako pionýrská dřevina, nebo při procesu obohacení prostředí živinami.

    Olše vystupuje v mnohých příbězích jako strom duchů a strašidel. Tradovalo se, že  se v její blízkosti často zdržují skřítkové, duchové bažin, víly, alfové a také „král olše“. Olše stojí na pomezí mezi pevnou zemí a zurčící vodou a je pomyslným ukazatelem mezi světem jemnohmotným a hmotným. Olše je nejvíc ze všech stromů ovlivňována Lunou.

    Anglický název olše „alder“ pochází ze staroanglického výrazu  „ealdor“, což znamená vůdce. V keltské astrologii je olše spojována s energií ohně a schopností přemoct vodu. Ačkoliv je známa jako málo vydatné palivo, vyrábí se z jejího dřeva nejkvalitnější dřevěné uhlí. Olše odolává vodě, takže se běžně používala na stavby mostů a mostních pilířů. Z olšového dřeva se také dělala vědra na mléko. Pevné dřevo olše Keltové často využívali k výrobě kulatých štítů, z vrchní kůry a zelených větviček zhotovovali píšťaly. Velmi dobře také odolává proti hnilobě. V Irsku si olšové dřevo získalo oblibu v nábytkářském průmyslu, kde získalo přídomek „irský mahagon“.

    V obydlích zamořených blechami a jiným obtížným hmyzem se na podlahu rozsypalo vlhké olšové listí. Hmyz se na něj nalepil a zahynul.

    Keltové si olše cenili také pro její výborná barviva: červené z kůry, zelené z květů a hnědé z větviček. Ve starodávném Irsku se na olši pohlíželo s úctou, neboť při naříznutí její bílé dřevo zrudne.

    Olše je také známá jako strom odvahy. Robert Graves ve své Bílé bohyni uvádí: „V Bitvě stromů stála olše v přední linii“. Ze 13. století se dochovala irská báseň o moudrosti dřeva, která opěvuje nejlepší druhy dřeva na oheň:

Jeřáb, strom čarodějův , tak živý je a nadšený.

Dub, nejdivočejší je dárce tepla do všech stavení.

Olše, bojovná toť čarodějka mezi všemi dřevy.

Cesmína hoří suchá, hoří svěží.

Černý bez spálí ty, kdo přes pahorky víl koně ženou.

Březové větévky s jehnědy vždy jasně vzplanou.

Osika oheň dá ti, když se připozdí  i časně zrána.

Javor

    Velmi pěkné, světlé a tvrdé dřevo, někdy téměř bílé. Dobře se hodí na desky stolů, podlahy nebo schody. Javorové kuchyně jsou mimořádně světlé a veselé.

    Léčivá síla, kterou javor vyzařuje, velmi pomáhá zmírnit horečnatá onemocnění. Koupele ve zmagnetizované vodě, masáže, nebo pouhý dotek dřeva zmírňují otoky končetin. Zmagnetizované obklady léčí ječné zrno, pomáhají při otoku očí a při vředech. Energie javoru při pití zmagnetizované vody má na organismus zklidňující účinek a pomáhá mu k dosažení vnitřní rovnováhy.

Bříza

    Dřevo břízy, ačkoliv je velmi pevné a tvrdé, se snadno opracovává, takže se hojně používá pro výrobu nábytku. Kdo pracuje často s počítačem, měl by si pořídit březovou židli, protože je prokázáno, že bříza dobře rozptyluje a odvádí škodlivé vlivy elektrosmogu.

    Energie vyzařovaná břízou působí na člověka velmi osvěžujícím účinkem, vyvolává rozproudění energie, zahání nechuť, úzkost, sklíčenost, deprese a působí uklidňujícím vlivem na nervovou soustavu člověka. Léčivá síla břízy přináší lidskému duchu inspiraci, odplavuje zatvrzení ducha i těla, podporuje látkovou výměnu, zmírňuje a léčí kožní choroby. Zmírňuje artritidu, dnu a revma, při použití zmagnetizované vody příznivě ovlivňuje dýchací soustavu, ledviny a kůži, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a nadváhu.  Hildegarda z Bingenu označila setkání s břízou jako „velké štěstí“.

    Břízy rostou v lesích jen ojediněle, většinou je najdeme ve skupinách na chladných, vlhkých písčitých půdách. Občas je pro svou štíhlou krásu označována za „dámu lesů“. Také básníci ve svých starodávných opisech ogamských písmen vylíčili břízu krásnými a evokujícími slovy ( v českém překladu vyjadřují „vrásčitou nohu a jemný vlas“, stříbřitou pleť, nebo jako „krásné obočí“. Jedna bříza mívá často i více kmenů. Vyžaduje mnohem více vody, než jiné stromy a její mělký kořenový systém je mimořádně citlivý na sucho.

        Kůra bříz je velmi pevná, přežívá ještě dlouho poté, kdy dřevo zetlelo. Například na rašeliništích se nacházejí kousky březové kůry staré 100 let. Název „bříza“ anglicky „birch“, pravděpodobně pochází ze sanskrtského „bhurga“, což znamená strom, jehož kůra se používá k psaní (vnitřní strana břízy se často využívala k záznamům). Protože je lehká a naprosto vodovzdorná, některé indiánské kmeny ji používaly místo kůže k opláštění kanoí. Římští liktoři nosili v době jmenování nových konzulů březové hole, také hole a košťata z březových větviček se v dávných dobách používaly k vyhánění duchů starého roku.

        V keltské astrologii se bříza pojí s písmenem „beth“, prvním písmenem ogamské abecedy. Je první mezi posvátnými stromy druidského kalendáře a reprezentuje nové počátky. Toto označení má své opodstatnění, protože bříza patří mezi první jarní stromy a byla také jedním z prvních stromů, které se uchytily po ústupu ledovců před desetitisíci lety.

         Sibiřští šamani vnímali břízu jako „žebřík do nebe“.V hypnotickém stavu vyvolaném údery bubnů cestovali po jejich větvích do nebeského světa.Indiánky vyráběly z březového dřeva modlitební košíky. Do březového dřeva se ve Skandinávii ryly runy, používané k věštění. U nás se z kmenů bříz staví tradiční májky (ale např. ve Walesu je bříza vždy živý strom a neporazili by ji jen tak kvůli oslavě).

          Březová kůra dobře hoří, proto se používala k zapalování rituálních ohňů. Větvičky břízy se také používaly na košťata.Kůra se také používala k barvení vyčiněné kůže a na zpevňování rybářských sítí. Ve Walesu se z břízy dělaly kolébky, protože se věřilo, že dítě ochrání před zlými silami.        

Lípa

    Velmi měkké dřevo, hodí se na řezbářské práce.

    Lípa byla vždy stromem zamilovaných. Dotýkání se éterického těla stromu má stejně tak jako pití zmagnetizované minerální vody pozitivní vliv při léčbě kašle, chrapotu, zahlenění horních cest dýchacích a plic.  Zmagnetizovaná voda podporuje funkci ledvin a zahání vnitřní neklid. Obklady nebo dotek dřeva působí blahodárně na pokožku a na oči. Koupele zvyšují pohyblivost kloubů u starších osob, obecně pak lípa otevírá duši pro „krásné sny“.

Líska

    Dřevo je pevné, ale velmi pružné, čerstvě uříznuté má bílou barvu, která pak později ztmavne na červenohnědou. Používá se stejně jako vrba k výrobě košů. Proutkaři používají vidlicovité větvičky lísky (stejně jako vrby) k hledání podzemních pramenů.

    Lísky snášejí mírný stín a nejlépe rostou v zásaditých, dobře odvodňovaných půdách. Často je nacházíme jako podrost pod duby a jeřáby.

    Líska roste všude na Britských ostrovech, a právě ona se nejčastěji pojí s druidy. Lísky rostou v Irsku už od doby ledové, irský název je „Coll“ a také název písmene C ogamské abecedy. V keltském učení je lískový ořech symbolem koncentrované moudrosti a Robert Graves se zmiňuje o lísce jako o „stromu moudrosti“. Je také považována za druhý nejvýznamější strom keltského kalendáře – hned po dubu (v určitém období se pokácení tohoto stromu trestalo smrtí). V legendách a lidových vyprávěních se líska často nachází na hranici mezi světy, kde se údajně odehrávají magické věci.

    Líska byla ve starém Irsku důležitým plodícím stromem. Lískové ořechy jsou důležitým zdrojem uhlohydrátů a proteinů, proto byl kdysi irský venkov tak hustě porostlý lískovými keři. Silné a pružné pruty se zde využívaly i ke stavbě plotů a stěn domů. Stejně jako u vrby se tyto ruty používaly i k výrobě košů a střešní krytiny.

       Líska hrála významnou roli také v právním systému starého Irska. Nejmenší dutá míra byla popsána jako „půlka skořápky lískového oříšku“. Používala se při určování odškodného pro oběť zločinu, a určovala množství prolité krva (půl skořápky lískového oříšku pojme 5 kapek krve a následná větší míra byla půl skořápky slepičího vejce).

Vrba

    Vrba má, stejně jako líska, velmi pevné a pružné pruty, takže má i stejné využití. Používá se stejně jako vrba k výrobě košů, plotů a stěn domů a stejně tak ji využívají proutkaři k hledání podzemních pramenů.

    Z vrby vychází melancholie, která přechází na citlivé lidi a připomíná jim pomíjivost pozemského života. Posiluje pocit zodpovědnosti za vlastní osobu a etiku. Velmi uklidňujícím vlivem působí zvláště na osoby, které zažívají zklamání, hořkost a vnitřní chlad, nenávist a nemají dostatek odvahy. U osob se silných charakterem posiluje léčitelské schopnosti. Zmagnetizovaná voda snižuje horečku, dýchací obtíže, úplavici, žaludeční a střevní potíže, krvácení, menstruační bolesti a bolesti očí. Kloktání zmagnetizovanou vodou pomáhá při zánětech mandlí a dýchací trubice a snižuje krvácivost dásní. Ke zhojení ran či vředů může pomoci dotek rukou nabytých od vrby, nebo samotným vrbovým proutkem.

    Tento mrazuvzdorný strom dává přednost chladné, vlhké půdě a plnému slunci, nebo polostínu. Nejlépe se mu daří v oblastech s jasně definovanými ročními obdobími. Mávýznamné medicínské použití. (analgetické účinky vrbové kůry jsou známy přes 2000 let). Kůra obsahuje salicin, který se v těle mění na kyselinu salicylovou, která je složkou námi známého aspirinu.

    Dlouhé štíhlé pruty se používaly a používají nejen v košíkářství, ale pro svou odolnost proti vodě i pro stavbu plotů, košů na chytání raků, sudy,kriketové pálky i venkovní i vnitřní proutěný nábytek. Vrbové dřevo se používalo i k výrobě došků pro doškové střechy, k výrobě palisád a k výrobě sít pro oddělování zrn od plev. Kdysi se z něj vyráběly kostry protradiční irské čluny, přes které se přehazovaly zvířecí kůže nebo plátno.

    Dřevo vrby se v dávných dobách používalo i pro výrobu harf. V „písni lesních stromů“, irské básni ze 13. Století, stojí: „Vznešená vrba, strom posvátný všem básníkům, nesmí být dána za potravu plamenům ohně“. Vrba byla též posvátným stromem básníků.Básník usedl do vykotlané vrby a čekal, až báseň dozraje.

    Podle Roberta Gravese je vrba stromem čarodějnictví a kouzel a je zasvěcena bohyni Luně. V Bílé Bohyni Graves sděluje:“ Její spojitost s čarodějnicemi je v severní Evropě tak silná, že anglické výrazy „witch“ (čarodějnice) a „wicked“ (zlý), mají slovní základ ve starém výrazu pro vrbu, z něhož pochází i „wicker“ (proutí). O vrbě se zmiňuje jako o „stromu, který nejvíc miluje vodu“.           

Dřevo ovocných stromů

    Nejoblíbenějšími ovocnými stromy jsou z hlediska využití dřeva třešně, jabloně a hrušně. Ostatní dřevo ovocných stromů , například švestek, je buď téměř nepoužitelné, nebo mnohem méně vhodné. Dřevo ovocných stromů má zvláštní žilkování a je sympatickým způsobem „neklidné“. Většinou má červenavě teplou barvu. Je docela vzácné (málokdo pěstuje ovocné stromy na dřevo – i když i takové sady existují), takže se používá především na detaily, kde vynikne – čela nábytku, pulty a užitkové předměty.

Jabloň

    Jabloň považoval bůh Odin za ovocný strom s největší léčivou energií. Jablka ze zahrady bohyně Iduny zajistila bohům nesmrtelnost. Léčivá síla jabloně obecně posiluje organismus , kromě toho působí blahodárně na všechny žaludeční a střevní poruchy. Koupele ve zmagnetizované vodě odstraňují emoční bloky, zatvrzelost, rozhořčení a obecně odstraňují nepohodu fyzickou i duševní.

    Divoká jabloň má svůj domov v Irsku. Pro své plody a kůru byla zařazena mezi „vznešené stromy“. Její kůra je velice léčivá a kromě tode se dá použít jako barvivo (barví látky na žluto). Za poškození, či zničení jabloně byla vyměřena pokuta deseti krav, pokud strom patřil členům nejvyšší třídy, pokud patřilprostému člověku tak pokutou dvou a půl krávy. Pachatel byl povinen  nahradit strom stromem téhož druhu a to i s tím, že na něj musel naroubovat  i jiné odrůdy jablek, pokud to bylo u stromu původního. Pokuta za krádeš jediného jablka ze stromu činila  dvě unce stříbra (cca 57 g). Pokuta za utržení jablka ze stromu nebo sebrání ze země se lišila. Na společné obecní půdě mohl sbírat ovoce, listy nebo ořechy kdokolivprivátní vlastnictví určitých plodinbylo potřeba prokázat. V případě divokých jablek mohl nárokovat privátní vlastnictví pouze král nebo šlechtic.

    Keltové měli s jabloní hluboké mystické spojení a auro nadpřirozenosti dodali tomuto stromu rovněž křesťané.

Hrušeň

    Léčivá energie hrušně očišťuje lidský organismus  a zbavuje ho jedů. Zmírňuje dnu a revmatická onemocnění. Pití zmagnetizované vody zmírňuje bolesti hlavy, léčivě působí při potížích v oblasti žaludku, střev, jater,ledvin a při puchýřích.

Třešeň

    V období květu se kolem třešně shromažďují různé éterické bytosti. Léčivá síla třešně zmírňuje fyzickou i duševní bolest, pomáhá chránit člověka před temnými vlivy. Potírání, koupele i pití zmagnetizované vody posilují potenci a podporují srdeční činnost.

Lunární pravidla pro zpracování dřeva

    Dřevo sklizené a zpracované podle lunárních pravidel je nedocenitelně hodnotným stavebním materiálem s dlouhou životností. Takto zpracované dřevo zůstane klidné, protože má prostor (dřevo je také nutné po vytěžení nechat schnout minimálně 1 rok).

    Zvláštní ochranné prostředky jsou v interiéru stejně většinou zbytečné. Pro nutnou vnější péči naprosto stačí nátěr přírodními oleji, lazurami a barvou jednou za 5 let. ( sama natírám dřevěný nábytek, dveře i okna pouze lněným olejem se včelím voskem a dřevo vypadá nádherně, hezky voní a zajímavé je, že se na něm vůbec nedrží prach).

    Už koncem ledna začínají stromy růst. Šťávy stoupají, i při 20 stupních mrazu. A už koncem června se stromy začínají zklidňovat. Téměř bez vyjímky je nejlepší dobou pro těžbu dřeva zima, zvlášť v době mezi 21. Prosincem a 6. Lednem. Po 6. Lednu by se mělo dřevo těžit v zimě pouze při ubývající Luně. Šťávy během zimy poklesly a dřevo po poražení méně pracuje.

Kromě toho existuje  i řada dalších termínů a pravidel, které mají vliv na vlastnosti dřeva – částečně vlivem postavením Luny, částečně i z jiných důvodů Tady je pro zajímavost přepis jednoho starého dokumentu, který pochází z Tyrolska z roku 1912, ale jsou známy i podobné texty ze 14. století:

ZNAMENÍ PRO TĚŽBU DŘEVA A MÍCENÍ

(Od Ludwiga Weinholda, zapsal Michael Ober, mistr kolář ve Svatém Janu v Tyrolích, opsal Josef Schmutzer 25. prosince 1912).

  1. Dny mýcení jsou 3. Duben, 30. Červenec a 22. Červen, zvlášť když tento svátek připadne na ubývající Lunu, nebo na mariánský svátek. Tyto dny jsou dobré také na lití kulí a broků.
  2. Těžit dřevo, aby zůstalo pevné a jako napuštěné, je dobré v prvních osmi dnech po novoluní v prosinci, když na ně připadne měkké znamení (to znamená asi dny, kdy je Luna v jinových znameních – vodních nebo zemních?) Na těžbu řeziva, případně na nábytek, aby bylo jako napuštěné a zůstalo pevné, má být novoluní a Štír.
  3. Dřevo, aby nehnilo, má být těženo ve dvou posledních dnech v březnu v ubývajících Rybách.
  4. Dřevo které nehoří, se má těžit jenom jeden den v měsíci březnu, a to nejlépe po západu slunce 1. Března.
  5. Dřevo, které nesesychá, pak třetí den na podzim. Začátek podzimu je 24. Září, kdy je měsíc tři dny starý, a na mariánský svátek, na který připadne Rak.
  6. Palivové dřevo, aby rychle dorůstalo, se má těžit v říjnu, v první čtvrtině přibývající Luny.
  7. Dřevo pro pilu se má těžit v přibývajících Rybách, tak se do prken nedají červi,a ni červotoči.
  8. Na mosty a lodě se má dřevo těžit v ubývajících Rybách nebo v Raku.
  9. Dřevo, které má být lehké, se má těžit ve Štíru, nebo v srpnu. Těží – li se v Býku a Lunu v srpnu odebral jeden den, zůstane dřevo těžké.
  10. Těžit dřevo, aby nebylo rozpraskané a pukající se má před novoluním v listopadu.
  11. Těžit dřevo, aby se nelámalo, se má 24. června mezi 11 a 12. Hodinou.
  12. Dřevo na nábytek, nebo na řezivo se má těžit 26. Únorav ubývající Luně, ještě lépe, když na ně připadne Rak.

Všechna tato znamení jsou dokázána a vyzkoušena.

Tady jsou pravidla, která platí pro zdarvé bydlení a stavby, večtně dalších pokynů, seřazených podle žádoucí kvality dřeva:

Nehnijící, tvrdé dřevo

– tuto kvalitu bude mít dřevo vytěžené v obou posledních dnech v březnu při ubývající Luně v Rybách. Tyto podmínky ovšem nenastávají každý rok, axistují proto alternativní termíny: Nový rok, 7.leden, 25. leden, 31. leden – 2. únor. Dřevo vytěžené v těchto šesti dnech nehnije a nenapadá ho červotoč (dřevo poražené na Nový rok a od 31. Ledna do 2. Února navíc s přibývajícím věkem ještě víc ztvrdne).

Nevznětlivé dřevo

– dřevo vytěžené 1. Března, zvlášť po západu Slunce, je po obvyklém uložení velmi odolné vůči ohni. Možná dochází v průběhu doby k proměně pryskyřic obsažených ve dřevu (v jednom výzkumném ústavu v Německu získalo takové dřevo ohodnocení odolnosti vůči ohni F60 a smí se bez jakéhokoliv ošetření používat na vnější stavby). Jako alternativní dny přicházejí v úvahu Novoluní ve Vahách (jen jednou nebo dvakrát v roce, toto dřevo nesesychá a lze je zpracovávat čerstvé, bez uležení), poslední den před prosincovým Novoluním a poslední 2 dny před březnovým Novoluním.

Nesesychající dřevo

– dřevo, které nemá sesychat by se mělo těžit v den zimního slunovratu (21.12) – tento den je obecně nejlepším pro kácení stromů! Další vhodné dny pro těžbu nesesychajícího dřeva jsou únorové večery po západu Slunce při ubývající Luně, dále 27. září, každý měsíc tři dny po novoluní, mariánské svátky (mimo jiné 15. srpen a 8. září), pokud připadnou na Raka, nebo novoluní ve znamení Vah. Dřevo vytěžené v únoru po západu Slunce postupem času ztvrdne jako kámen.

Dřevo na nástroje a na nábytek

– pro tyto účely se hodí dřevo vytěžené v prvních osmi dnech po prosincovém novoluní, ve Vahách, Lvu nebo Panně. Stejně vhodné je novoluní ve Štíru (většinou v listopadu) a 26. únor při ubývající Luně, zvlášť když Luna zároveň stojí v Raku.

         Dřevo kácené ve Štíru by se však mělo okamžitě zbavit kůry, protože jinak by je brzy napadl kůrovec. Kdo jinak dbá na správné načasování těžby dřeva (například v době mezi 21.12 a 6.1.), nemusí hned stahovat kůru, protože nebezpečí napadení škůdci je nižší nebo vůbec nenastane (přestože v bezprostřední blízkosti leží poražené kmeny!). Stažení kůry má totiž tu nevýhodu, že se ve dřevě při delším ozáření sluncem objevují jemné rýhy, které pak zabraňují jeho použití k určitým účelům.

Palivové dřevo

– k získání palivového dřeva by mělo všechno dobře dorůst. Nejlépe se hodí prvních 7 dní přibývající Luny v říjnu. Obecně by se však mělo palivové dříví kácet po zimním slunovratu jen při ubývající Luně (není dobré odřezávat hned špičku a strom by měl nějakou dobu zůstat ležet špičkou do údolí).

Dřevo na prkna, řezivo a stavební dřevo

– pro těžbu dřeva na prkna a řezivo se hodí doba přibývající Luny v Rybách, protože pak prkna a dřevo nenapadají škůdci. Znamení Ryb se v přibývající Luně objevuje jen od září do března.

Dřevo na podlahy a nářadí

– nejlepší čas jsou dny Štíra v srpnu (okamžitě zbavit kůry!). Má-li dřevo zůstat těžké (například na velmi zatěžované podlahy), zvolíme první den po úplňku v Býku (nestává se každý rok).

Nepukající dřevo

– takové dřevo, například na nábytek  a řezbářské práce , je třeba kácet ve dnech před listopadovým novoluním. Rovnocennými alternativami jsou 25. březen, 29.červen a 31.prosinec. Dřevo vytěžené v těchto dnech nepuká, ani nepraská. Také zde bychom měli nechat strom ležet korunou do údolí, aby vytáhl poslední mízu.

         Dřevo, které je potřeba brzy zpracovat, například k rychlé stavbě požáru, nesmí v žádném případě později pukat. Nejlepší čas pro jeho těžbu je svátek Sv. Jana, 24. červen, mezi 11. a 12. hodinou polední (12. a 13. hodinou letního času!). (Kdysi to býval zvláštní den, dřevorubci vyráželi do lesů ve velkých houfech a celou hodinu káceli, co stačili…).

Dřevěné šindele na vnější stěny a střechy, dřevěné okapy a žlaby

dřevěné šindele by měly být zhotoveny z rovného, nebo lehce levotočivého dřeva. Při vlhkém počasí se dřevo totiž natahuje  a dobře kryje, při suchém počasí a na slunci se naopak lehce zkroutí a nechá pronikat vzduch k vysoušení pod horní plochu.

         U dřevěných okapů nebo žlabů je to naopak: dřevo by mělo být rovné, nebo poněkud pravotočivé, protože pravotočivé dřevo, zůstane po pokácení „stát“, to znamená, že otáčení nepokračuje. Levotočivé dřevo by okap postupně prohýbalo a voda by se vylévala ven.

 

Zdroje: Paunggerová, J., Poppe, T.: Lunární lexikon, Euromedia Group, k.s., 2001,                              1.vydání , ISBN 80-7202-896-0, upraveno

          Hopman, Ellen Evert: Medicína posvátných stromů, Fontána, Olomouc 2009,                             1. vydání, ISBN 978-80-7336-532-5, www.fontana.ws, www.fontana-esotera.cz,

          Vega, Phyllis: Keltská astrologie, Alpress, s.r.o., Frýdek Místek 2007,                                       1. vydání, ISBN 978-80-7362-390-6                 

                     Himmel, Manfred: Aura stromů léčí, Nakladatelství alternativa, Praha 1999,                                                           1. vydání, ISBN 80-85993-46-5     

                     Thoma, Ervin: ...viděl jsem tě růst, Paprsky, Ústí nad Labem 2006,                                                         1. vydání, ISBN 80-903553-4-x, http://www.paprsky1.de

Lunární kalendář i podrobnější informace o vlivu lunárních rytmů najdete na:

http://www.spektrumzdravi.cz/lunarni-kalendar-2012/